Jdi na obsah Jdi na menu

Dějiny Dominikánské republiky

DĚJINY DOMINIKÁNSKÉ REPUBLIKY

Historie Dominikánské republiky je počátkem zakotvení Krištofa Kolumba dokumentována více než dostatečně. O událostech před rokem 1492 máme však jen kusé informace. Archeologické nálezy odhalily osídlení staré téměř pět tisíc let, ale o lidech žijících na ostrově nemáme bohužel  žádné písemné památky. Prvními obyvateli v době kamenné byli Ciboneové, kteří své jméno získali podle svého výrazu pro kámen (ciba) a člověk (igney) a na území ostrova přišli z oblasti, kterou dnes nezíváme Florida. Následovalo několik vln osídlení přistěhovalci z Venezuely. V jedenáctém století se pak objevili Taínové a pohltili ostatní kmeny.

PŘISTÁNÍ KRYŠTOFA KOLUMBA

Kryštof Kolumbus (Cristóbal Colón) připlul roku 1492 se třemi malými karavelami k severním břehům ostrova, jejž později pojmenoval Hispaniola. Pokoušel se tehdy najít západní cestu do Indie, kam se vté době jezdilo obchodovat se zlatem a kořením. Domníval se, že cestu skutečně objevil. Na místě tedy zanechal několik mužů, aby se postarali o osídlení severního pobřeží, a s několika taínskými otroky a zlatými ozdobami a šperky se vrátil do Španělska. Španělský královský dvůr byl nadšen vyhlídkou na nevyčerpatelné zásoby zlata a vydal Kolumbovi rozkaz k další plavbě.

Kolumbova první osada La Isabela (u dnešního Puerto Plata, pojmenovaná na počest soudobé královny Španělska) skončila krachem pod náporem chorob a nájezdů domorodých Taínů. Krištofův bratr Bartolomé rozhodl, že příznivější útočište bude na jižní části ostrova, a roku 1496 založil na východním břehu řeky Ozama město Santo Domino. Guvernér Nicolas de Ovanado později v roce 1498 přesunul na západní břeh a začal zde stavět již nikoliv dřevěné, ale kamenné domy. Tak se zrodilo první evropské město v novém světě. Roku 1509 převzal moc nad městem Kryštofův syn Diego Colón a právě z jeho doby pochází mnoho z dodnes zachovalých nejstarších staveb ve městě. Do Santo Dominga tehdy mířili četní další objevitelé putující ze Španělska do Ameriky, čímž se z něj pro conquistadory postupně stala důležitá přestupní stanice.

ENRIQUILLO, BOJOVNÍK ZA SVOBODU

Eriquillo byl indián z kmene Taino, který se nechal pokřtít. Tento muž má zvláštní místo v dominikánském folklóru jako první bojovník za svobodu v Latinské Americe. Skutečnost a fantazie se však budou již navždy proplétat od chvíle, kdy v 19. století Manuel de Jesús Galván vydal o Enriquillovi romantický román. Příběh vypráví, že Enriquillo, který se v Alcázar de Colón oženil s taínskou ženou jménem Mencia, se nesmírně rozzuřil, když se šlechtic Andrés de Velenzuela pokusil jeho ženu zneuctít. Za svoji stížnost byl zbyčován, svůj případ však hnal výš až k Audienci Real. Spravedlnosti se nedočkal a pod hrozbou vězení utekl do hor Sierra de Bahoruco, kde s partizánskou skupinou Taínů dál vzdoroval španělským silám. Nakonec Hemando de San Martín vyjednal mír a španělský král Karel I. podepsal úmluvu, která Taínům udělovala svobodu a rezervaci. Enriquillo však dlouho nepřežil, brzo na to zemřel na jednu z evropských chorob, snad neštovice. Dnes je na jeho počest pojmenováno jezero, na odbočce k jezeru pak stojí obrovská socha jako idylický pomník připomínající jeho činy.

O výlučné postavení u španělského dvora však kolonii brzy připravily vzácnější poklady v Peru a Mexiku. Ačkoliv Taínové byli roku 1512 prohlášeni za svobodné poddané španělského království, celá populace byla do třicátých let šestnáctého století vyhubena brutálními Španěly, otroctvím a evropskými chorobami. Jejich místo poté zaujali otroci dováženi z Afriky. Město Santo Domino trpělo častými hurikány a v šestnáctém a sedmnáctém století tež pirátskými útoky, následkem čehož se neustále potýkalo s potřebou stavební obnovy.

BUKANÝŘI

Jakmile se rozneslo, že španělské lodě převážejí zlato a stříbro do Španělska, vody kolem ostrova doslova zamořili piráti. Drahocenné zásilky přepadali a loupili s takovou dychtivostí, že se o jejich bravurních výkonech začaly vyprávět legendy. Někteří z nich se neomezovali jen na moře a v honbě za kořistí plenili i města. Jedním z těchto korzárů byl také sir Francis Drake, který roku 1586 přepadl Santo Domino z vnitrozemí, kde město nebylo tak dobře chráněno. Vyraboval je a jakmile ukradl vše, co se dalo, město podpálil a vrátil se do Anglie jako národní hrdina. Bukanýři také někdy měnili strategii a napadali flotily při pobřeží nebo se dělili o kořist. Během doby se však piráctví na ostrově podařilo vymítit a bukanýři se buď stali malorolníky nebo se přidali k ostatním pirátským bandám na Jamajce.

VZNIK HAITI

Nedostatečné péče Španělů o vlastní kolonie využili Francouzi a napadli západní část ostrova. Tam založili Francouzkou kolonii s názvem Domingue, z níž se brzy vyvinul největší karibský výrobce cukru. Tato kolonie přetrvala jedno století až do doby, kdy život na plantážích narušila Velká francouzská revoluce a ve Francii se rozpoutala ohnivá debata o otroctví. Roku 1791 otroci vyvolali první a poslední úspěšnou vzpouru a své bílé francouzské pány vyhnali pryč. Svou novou, nezávislou zemi nazvali Haiti, což v jazyce Taínů znamená vysoká země. Rivalita mezi černochy a mulaty stejně jako časté boje o moc mezi krutými vládci však měly za následek citelné oslabení ekonomiky země a během jednoho století její postupný propad do chudoby. Santo Domino bylo v té době "zapadákovem" s nízkým počtem obyvatel a představoval snadnou kořist pro útočníky zvenčí. Mezi lety 1801 a 1809 se město ocitlo pod nadvládou Haiti, Francie, Anglie i Španělska, přičemž k převzetí moci došlo celkem šestkrát. Když mu v letech 1822-43 opět vládli Haiťané, bylo to právě v té době rostoucí strach a zášť, které zasely první semínka budoucího hnutí za nezávislost.

NEZÁVISLOST DVAKRÁT ZA SEBOU

Nezávislost byla vyhlášena 27. února 1844 a tři muži, kteří vedli boj proti Haiti, se stali národními hrdiny (Los Padres de la Patria): Juan Pablo Duarte, Francisco del Rosario Sánchez a Ramón Mella. Porazili haitské vojsko v Santo Domingu a založili novou, nezávislou Dominikánskou republiku. Nepodařilo se jim však udržet jednotnou vládu a země musela čelit častým vpádům Haitianů. V listopadu téhož roku převzal vládu generál Pedro Santana, jehož cílem však bylo vyjednávat s některou cizí mocností o zřízení protektorátu. I když se mu nakonec podařilo dosáhnout rekolonizaci ze strany Španělska, tato nová dohoda naprosto zkrachovala. Španělé dopustili zhroucení ekonomiky, k němuž došlo také z toho důvodu, že věnovali mnoho peněz na udržení míru s guerillami (partyzány) roztroušenými v horách. Útisk se strany španělských vojsk se setkal s sílícím odporem, který přešel v takzvanou válku za restauraci. Ta vyvrcholila v roce 1865, kdy se Španělské království vzdalo mocenských nároků a stáhlo ze země vojska i úředníky.

JUAN PABLO DUARTE - OTEC NÁRODA

Ať už jedete v Dominikánské republice kamkoliv, Calle (ulice) Duarte je obvykle hlavní ulicí ve městě, Pico Duarte je nejvyšší hora na ostrově (i v celém Karibiku) a Autopista Duarte je hlavní dálnicí z hlavního města na sever. Duarte je všude, uctívaný jako strůjce nezávislosti na Haiti. Narodil se v Santo Domingu roku 1813, roku 1828 byl vyslán do Evropy, aby zde dokončil studia. Cesty po Anglii, Francii a Španělsku ovlivnily jeho myšlení, takže když se vrátil do vlasti v roce 1833. Liberální myšlenky, které zachytil, rozvinul v nacionalistickou politiku proti haitské okupaci. Založil tajný spolek s názvem La Trinitaria, rozdělený na skupiny po třech lidech, každý nový člen rekrutoval tři nové členy odbojové činnosti. Třemi vůdci byli Duarte, právník Francisko de Rosario Sánchez a voják Ramón Mella. Jejich první pokus o vzpouru roku 1843 byl neúspěšný a tvrdý zásah vojsk vyhnal Duarta do exilu, zatímco Sánchez se schovával a Mella byl zatčen. Spiknutí pokračovalo a 27 února 1844 vydal Mella signál k druhému pokusu. Haitské oddíly v Santo Domingu byly poraženy, byla ustanovena prozatímní junta a vyhlášena nezávislá Dominikánská republika. Duarte se vrátil jako hrdina 14 března. Stal se členem junty. Politika s cynickým manévrováním a mocenskými boji jej však brzy rozčarovala natolik, že rychle opustil scénu.

INTERVENCE USA

Frakcionářství, slabá ekonomika a haitské invaze znemožňovaly vládu a novou republiku stabilizovat. Vlády se střídaly jedna za druhou, jakmile jeden silák přemohl druhého, mocní vládcové vršili své majetky a země mezitím spěla ke krachu. Německo, které se výrazně angažovalo na trhu s tabákem, několikrát vyslalo válečné lodě, aby vymohli dluhy. To zneklidnilo Spojené státy, které se obávaly sílícího vlivu Německa v oblasti, a proto zasáhly a roku 1905 Dominikánskou republiku převzali pod svoji vlastní správu.

Finanční stabilita však nezaručovala stabilitu politickou. Pokračovala série krátkých prezidentských období, atentátů, povstání a převratů, až nakonec Spojené státy vyslaly své námořní vojenské síly a roku 1916 zřídily plně vojenský režim. Ačkoliv výsledkem této změny byl hospodářský úspěch, budovaly se školy, kanalizace, silnice a další infrastruktura a země znovu získávala kredit, okupační síly narážely na zarytý odpor obyvatel. Pokračovala guerillová válka, k níž se ještě přidaly neblahé důsledky pozemkové reformy, která mnoho zemědělců připravila o majetek. Ti se pak vydali do hor a přidali se k bojovníkům. Americká vojska byla stažena v roce 1924, konkurzní správa pod taktovkou USA však pokračovala dále.

TRUJILLOVA DIKTARURA

Volby roku 1930 vynesly do prezidentského křesla tehdejšího velitele ozbrojených složek Rafaela Trujilla. Trujillo vládl zemi po dalších třicet let, během nichž se stal jedním z nejobávanějších a nejkrutějších diktátorů v dějinách amerického kontinentu. Ať už byl prezidentem on sám nebo někdo z jeho nastrčených loutek, byl to vždy Trujillo, kdo vše řídil prostřednictvím tajné policie, která měla zaručenou beztrestnost a k vynucení loajality se neštítila použít mučení, vydírání a vražd. Po ničivém hurikánu, který roku 1930 smetl většinu Santo Dominga, vystavěl megaloman Trujillo město znovu a přejmenoval je na Ciudad Trujillo. Roku 1936 přejmenoval také Pico Duarte, nejvyšší horu Karibiku, na Pico Trujillo.

K dobru je Trujillovy třeba přičíst modernizaci infrastruktury v zemi, vyrovnání zahraničních dluhů, ukončení americké konkurzní správy a zavedení pesa jako národní měny. Nejvýrazněji se ovšem zapsal právě svými výstřednostmi a brutalitou. Roku 1937 nechal shromáždit a povraždit 10 000 Haiťanů žijících v Dominikánské republice hlavně na plantážích cukrové třtiny. Rasistické přesvědčení ho vedlo k pokusům prosadit bílou populaci podporou imigrace z Evropy a Japonska, zatím co černé Haiťany jeho lidé běžně týrali a nechávali deportovat. Politické protivníky pravidelně likvidoval, až konečně roku 1960, kdy Trujillo začal osnovat atentát na Venezuelského presidenta Rómula Betancourta, pohár trpělivosti přetekl. Organizace amerických států (OAS) uvalila na Dominikánskou republiku hospodářské sankce a jak uvnitř země, tak v zahraničí sílily hlasy volající po změně. Roku 1961 byl Trujillo za pomoci CIA zavražděn na cestě za jednou ze svých milenek.

POMALÝ NÁSTUP DEMOKRACIE

Tehdejší prezident Joaquin Balaguer se také pokoušel udržet moc co nejdéle, podobně jako Trujillova rodina, ovšem bez úspěchu. Roku 1962 se konaly volby, v nichž zvítězil radikál Juan Bosch za stranu Partido Revolucionario Dominicano (PRD), která se zformovala v exilu. Jeho volební program obsahoval pozemkovou reformu, která měla znovu rozdělit půdu zkonfiskovanou Trujillem, a opatření na boj proti nezaměstnanosti a chudobou. Program úspor, který měl dát do pořádku státní finance, se přesto setkal se silnou nedůvěrou oligarchie, církve a USA. Tím že se objevil nedlouho po Kubánské revoluci z roku 1959, byl Bosch stejně jako každý představitel levice v regionu odsouzen k neůspěchu – trvalo pouhých sedm měsíců, než ho vojenský převrat z úřadu vypudil.

Následovala řada vlád, jimž se nezdařilo přinést zemi stabilitu, a země pomalu spěla k občanské válce. V této fázi se u dominikánských břehů roku 1965 vylodilo 23 000 amerických vojenských oddílů, které později podpořily další síly OAS. Než byly v roce 1966 vyhlášeny nové volby, došlo k tisícům ztrát na lidských životech. Vítěz voleb Balaguer se vrátil z exilu a v čele své pravicové strany Partido Reformista Social Christiano (PRSC). Balaguer, který byl od roku 1930 členem Trujillovy administrativy, zvítězil i v dalších volbách v letech 1970,1974,1986,1990 a 1994. Sílily však hlasy zpochybňující jejich výsledky, až je Balaguerův rival José Francisko Peňa Goméz z PRD v roce 1994 označil za naprostý podvod. Peňa Goméz se během kampaně jako černoch údajně haitského původu stal obětí rasové diskriminace. Balaguer byl na rok 1996 donucen vypsat nové volby, v nichž již nekandidoval, nicméně se mu podařilo prosadit vítězství vlastního kandidáta.

Osundesátá a devadesátá léta dvacátého století znamenala pro zdejší lid nesmírné útrapy, neboď chudobu ještě prohloubila světová krize zadluženosti. Program strukturálního vyrovnání, připravený Mezinárodním měnovým fondem, přinesl stávky a násilí, neboť vysoká inflace, nezaměstnanost a korupce pokračovala v neztenčené míře. Ve státních podnicích vládl chaos, výroba cukru zkrachovala a jen minimálně se investovalo do zdravotnictví a vzdělání. Balaguer přitom vynakládal obrovské prostředky na stavební projekty, jako byl Kolumbuv maják (Faro de Colón), který měl připomenout pětisté výročí Kolumbova přistání.

V roce 2000 se Balaguer ve svých 93 letech – velmi slabý a nevidomý – zúčastnil voleb naposledy. Většinu hlasů získal již v prvním kole kandidát PRD Hipólito Nejita a ostatní soupeři se kandidatury po jednání s Balaguerem vzdali, aby Mejía mohl být zvolen. Balagerovou smrtí v roce 2002 tak definitivně skončila jedna éra v dějinách Dominikánské republiky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Latonyamut - XEvil 4.0 is decoding 99% types of captcha

27. 3. 2018 10:49

Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!

Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.